Bůh je první vzorovou příčinou všech věcí. K objasnění tohoto tvrzení je třeba si uvědomit, že vzor je pro vznik nějaké věci nutný proto, aby účinek nabyl určité formy. Umělec dává materii určitou formu s ohledem na vzor, který nahlíží jako něco vnějšího nebo jako něco vnitřního ve své mysli. Je tedy zjevné, že to, co vzniká přirozeně, sleduje určité formy. Toto určení forem se však musí vztahovat jako ke svému prvnímu principu až k božské moudrosti, která vymyslela řád vesmíru spočívající v rozrůzněnosti věcí. Proto musíme říci, že v božské moudrosti jsou důvody všech věcí, které jsme výše nazvali idejemi neboli vzorovými příčinami existujícími v božské mysli. Tyto ideje jsou sice vzhledem k věcem mnohé, avšak reálně nejsou odlišné od božské esence, takže na podobnosti s ní mohou mít různým způsobem účast různé věci. Tímto způsobem je tedy Bůh prvním vzorem všech věcí.
Je zjevné, že forma, kterou Bůh ve stvořených věcech zamýšlí v prvé řadě, je dobro řádu celého světa. Avšak řád celého světa vyžaduje, aby něco mohlo selhat a aby to někdy selhalo. A tak Bůh působící ve věcech dobro celého světa zapříčiňuje v důsledku a jaksi mimochodem i zánik věcí, jak se říká podle 1 Král 2, 6: „Pán usmrcuje i oživuje.“ Avšak když se v Mdr 1, 13 praví, že „Bůh nepůsobí smrt“, myslí se tím, že ji nepůsobí jako „o sobě“ zamýšlenou. K řádu celého světa také patří řád spravedlnosti, který si žádá, aby byli viníci trestáni. Bůh je tedy z výše uvedených důvodů původcem zla trestu, ale nikoli původcem zla viny.