Tomáš Akvinský není bez genealogie jako biblický Melchisedech. Má dějiny, osobní a intelektuální, a pokrmem jeho myšlení bylo dílo mnoha jiných autorů: byli to inspirovaní autoři Bible nebo myslitelé řeckého i křesťanského starověku, řečtí, židovští nebo arabští filosofové; časově blízcí a někdy i současní, ale také vynikající představitelé řecké a východní církve. Jeho silná osobnost všechny tyto prameny sjednocuje jako velká řeka množství přítoků, ale stopa těchto výpůjček v jeho díle zůstává a je důležité to vědět.
Sylvestre z Ferrary, jeden z jeho nadšených žáků, mluvil o mistru Tomášovi jako o člověku „pro všechny hodiny“. Jedině budoucnost nám poví, zda Suma je také kniha „pro všechny časy“, ale překonala už o něco více než sedm staletí. Jeho žáci se snažili – s nestejným štěstím, to je třeba říci – zkoumat myšlení mistra a srovnávat je s problémy své doby. Mohli jsme dokonce žasnout, že tak dobře odolalo tolika generacím epigonů. Ale jak o tom svědčí mnoho věcí, naše doba je znovu objevuje jako živé myšlení.
K četbě Sumy je třeba se znovu a stále vracet, protože je to kniha dokonalá. Předně svým obsahem, protože chce svým zaměřením podat celek synteticky organizované křesťanské nauky. Také, a možná zvláště, svou metodou, protože se tu nachází všechno, co je nezbytné k integrálnímu teologickému přístupu: naslouchání obsahu zjevenému ve formě Písma svatého, přítomnost tradice hojným využíváním církevních Otců a velkých koncilů, stálá pozornost k moudrosti filosofů, ať je jakéhokoli původu, konečně užívání lidské zkušenosti v jejím plném bohatství. To vše je ovšem třeba aktualizovat pomocí objevů současných věd; to ostatně činil Tomáš ve své době. Ale jestliže si dnešní čtenář počíná jako opravdový žák a pokouší se sám napodobit vědecké pátrání a duchovní postoj mistra, bude muset také sám získat přesnou znalost Sumy.